OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Proč? Pokládám si otázku, proč tohle vlastně po ne příliš povedené první sérii vzniklo? „Trekís“ jsou obecně větší a zažranější nerdi než fanoušci Star Wars sérií, takže tvůrci museli počítat s tím, že tohle jim nemá šanci projít. Druhá série nemilosrdně ničí legendární postavu Star Treku, a to po všech myslitelných stránkách. Na seriálu je hrozně moc vidět, že do něj chtěli tvůrci napěchovat všechno. Vezměte všechno, co bylo ve Star Treku cool a hoďte to do mixéru. Borgové? Jsou tam. Q? No jasně, tím to vlastně všechno začalo. Tajemná Guinan? Samozřejmě. Wesley Crusher? Cestování v čase? Picardovo dětství? Ano. Ano. Ano. Tak to musí být skvělé! Ano! Až na to že vůbec.
To je na tom to nejsmutnější. Tvůrci berou ty nejzajímavější atributy Star Trek univerza z určité celkem ikonické doby a to jediné, co s nimi dokáží udělat, je to, že je vyválí v lejnech. Že jsem moc příkrý? Nikoliv. V první řadě příběh. Po celkem zajímavém prvním díle to jde z kopce tak rychle, že jsem nestihnul počítat patra, které v tom volném pádu míjí. Dost zvláštním způsobem se ocitáme v alternativním vesmíru a následně cestujeme na planetu Zemi do současné Ameriky. Tady se rozjíždí překombinovaný příběh o hledání cesty zpět a napravení budoucnosti, který vůbec nedává smysl. Scénář vypadá, jako by ho dohromady slepili buďto malé děti nebo lidi, kteří to přehánějí s drogami, nebo záškodnická skupina, která chtěla všem fanouškům Star Treku zkazit náladu.
Nejen že děj nedává smysl, ale na vodě jsou i veškerá pomrknutí v rámci fanservisu. Například výše zmíněná Guinan hraná Whoopi Goldberg. V seriálu se dozvídáme o její minulosti, což je něco, co jsem vždycky chtěl, protože mi tento charakter přišel zoufale nevyužitý. Bohužel je její příběhový oblouk natolik toporný a někdy až směšný, že ji to jako vedlejší postavu úplně zabíjí. Mnohem záludnější story si ale tvůrci přichystali na samotného Picarda. Část seriálu se odehrává v době, kdy je Jean-Luc malý chlapec. Jakoby snové vzpomínky ale vůbec neodpovídají jeho příběhové lince. Nevysvětlují vůbec to, proč je hlavní postava Next Generation série taková nebo maková. Celá jeho backstory působí jako random vygenerovaný příběh, který nejen že nezapadá do jeho charakteru, ale nezapadá ani do doby, kdy byl Jean-Luc zhruba desetiletý kluk.
Bohužel podobně dětsky působí i režijní vedení. Při některých scénách jsem sklopil oči, protože mi bylo až nepříjemné, jak amatérsky jsou podávány části, ze kterých mají jít nějaké emoce. A to hlavně na konci série. A co bys jako chtěl, vždyť si vzpomeň, že celá Next Generation je laciná papundeklová slátanina, ve které jsou někdy až tragické a směšné triky. To samé lze říci akčních scénách, z nichž se některé zapsaly svoji úrovní do zlatého fondu sci-fi trapáren. A ano, moje alterego, které mi tohle říká, má samozřejmě pravdu. Tady to snad vadí víc, hlavně z toho důvodu, jak bezhlavě a neobratně tvůrci nakládají s dříve pomalu budovanými poklady žánru. Jak hrubě překombinovávají zápletku a následně se zaplétají do sítě, kterou sami vystavěli. To dřív ve Star Treku nikdy nebylo. Snaha mít tu vše způsobuje to, že tu není nic pořádně. Celý děj je jalový a povrchní.
A pak je tu fanservis. A tady je všechno špatně. Od nelogické role Dr. Adama Soonga, kterého hraje samozřejmě Brent Spiner, až po úplně zbytečné zjevení Wesleyho Crushera. Mimochodem, právě na jeho scéně je nejviditelnější, jak stroze jsou tu herci vedeni. Jeho vstup na scénu je plný podivného přehrávání a až teatrálního manýrysmu. A řeknu i další věc, která zřejmě nebude populární. Patrick Stewart je na roli akčního admirála příliš starý. V mnoha scénách jsem měl pocit, že se dívám na starého muže trpícího Alzheimerovou chorobou, který se někde ztratil a potřebuje slyšet, že se o něj někdo postará a všechno bude dobrý. Obrovský respekt k tomu, co za svou kariéru předvedl, ale poslední role, která mu opravdu sedla, byla ve filmu LOGAN: WOLVERINE. Jakkoliv to může znít tvrdě, je to tak.
Poslední téma, kterého se dotknu, je politika. Star Trek byl vždy tak trochu politický. V roce 1966 to byl první počin, který na filmové plátno dostal polibek mezi afroamerickou herečkou (Nichelle Nichols) a bílým hercem Williamem Shatnerem, hrajícím kultovního kapitána Kirka. Právě proto chtěla být Whoopi Goldberg součástí Star Treku. Star Trek byl opravdu pokrokový. Nicméně způsob, jakým tlačí některá politická témata, je velmi „na sílu“. Takhle prosím ne. Můžete být klidně fandou Refugees Welcome, LGBTQ+ nebo bojovat za lidi s duševní poruchou, ale druhá sezóna Picarda v tomto ohledu tlačí „message“ tak neobratně, že minimálně nazdvihnete obočí.
Byla ohlášena série třetí. Už tohle dílo si zaslouží odsudek za vrcholný kulturní vandalismus. Třetí série? Vůbec si nedokážu představit odpověď na otázky proč a komu? Koho zprzní tentokrát? Bude to Worf? Geordi La Forge? Miles O'Brien? Měňavec Odo?
Můžeme to brát jako vyhlášení války proti "trekís".
3,5 / 10
USA, 2022, 7 h 54 min (Minutáž: 39–56 min)
Tvůrci: Akiva Goldsman, Michael Chabon, Kirsten Beyer, Alex Kurtzman
Režie: Douglas Aarniokoski, Lea Thompson, Jonathan Frakes, (více)
Scénář: Akiva Goldsman, Christopher Monfette, Jane Maggs, (více)
Kamera: Crescenzo G.P. Notarile, Jimmy Lindsey
Hudba: Jeff Russo
Hrají: Patrick Stewart, Alison Pill, Jeri Ryan, Michelle Hurd, Santiago Cabrera, Orla Brady, Evan Evagora, Brent Spiner, Isa Briones, John de Lancie, Sol Rodriguez, Annie Wersching, Penelope Mitchell, Ito Aghayere, Whoopi Goldberg, Madeline Wise, Jon Jon Briones, Jay Karnes, James Callis, Ren Hanami, Wil Wheaton, Patton Oswalt, April Grace, Rich Ceraulo, Swati Kapila, Paula Andrea Placido, Gattlin Griffith, Chloe Wepper, Leif Gantvoort, Matt Kaminsky, Marcelo Tubert, Stephen Dunlevy, Karl T. Wright, Sean Freeland, Kelli Dawn Hancock, Kirk R. Thatcher, Brian Quinn, Lea Thompson, Jackie Geary, Ivo Nandi, Paul Lacovara, Alexandre Chen, Richard Leacock, Alyma Dorsey, Marti Matulis, Oscar Torre, Menik Gooneratne, Danielle Thorpe, Nanrisa Lee, Charles Maceo, Eduardo Roman, Chuti Tiu, pes Dinero (méně)
Produkce: Paul Gadd, Cindy Appel, Marc Bernardin, Jason Michael Zimmerman, Christopher Monfette, Jane Maggs
Střih: Sondra Watanabe
Scénografie: David Blass, Timothy Stepeck
Kostýmy: Christine Bieselin Clark
Miestami to ušlo, miestami o dosť menej. Pôvodne som chcel dať bodov päť, ale nie, nedá sa.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.